Slohové rozvrstvení slovní zásoby

Posted by | Posted in Čeština | Posted on 26-09-2008

Základní jazykovědnou disciplínou, která zkoumá slovní zásobu, je lexikologie.

- Lexikologie je jazykovědná disciplína, která zkoumá slovní zásobu. Tj. souhrn všech slov určitého jazyka. Za základní jednotku slovní zásoby je tradičně považováno slovo

- Slovní zásoba češtiny obsahuje kolem milionu slov. Jádro slovní zásoby tvoří nejčastější, nepostradatelné pojmy (např. pojmenování rodinných vztahů, času), které ovládá každý. Ostatní slovní zásoba je proměnlivá.

- Souhrn slov která ovládá jeden uživatel jazyka, se nazývá individuální slovní zásoba. Dělí se na individuální zásobu:

o Aktivní – slova, která jedince nejen zná, ale také e bez problému užívá (5-8 tisíc slov)

o Pasivní – slova, kterým sice jedinec rozumí, ale sám je neužívá (průměr 40 tisíc, na vzdělání).

- Slovní zásoba obsahuje jedna slova neutrální, která jsou použitelná jakýmkoli mluvčím v jakékoli situaci (např. mít, pod, kočka), jedna slova příznaková, které odlišuje zvláštní zabarvení, příznak.

- Příznakem slova je jeho spisovnost/nespisovnost

o Slova spisovná – jsou hovorová, knižní odborná a básnické poetismy

o Slova nespisovná pocházejí z obecné češtiny, nářečí, profesní mluvy, slangu a argotu.

- Dobové zabarvení vyděluje ve slovní zásobě

o Slova historická (historismy), která pojmenovávají již zaniklé skutečnosti (např. dráb)

o Slova zastaralá (archaismy), která se už neužívají a ustupují novějším slovům

o Slova nová (neologismy), která jsou nově utvořená nebo přejatá o dosud ve slovní zásobě zcela nezakotvila.

- Citové zabarvení expresivita), rozlišuje slova podle citového vztahu na

o Kladně zabarvená

§ Familiární, užívá v důvěrném styku (miláček, pejsánek)

§ Hypokoristika – domácké obměny jmen např. mamka, Pája

§ Dětská slova, užívaná dospělými při rozhovor s dětmi (hačat, papu)

§ Eufemismy – zjemňují nevhodnou skutečnost, např, zesnout místo umřít

o Záporně zabarvená

§ Slova hanlivá (bába špicl) a některá slova zveličelá (psisko)

§ Slova zhrubělá (tlama, žrát) a vulgární (hajzl, kráva)

§ Dysfemismy – slova zveličující nepříjemnou skutečnost (chcípnout)

Romantismus jako umělecká metoda a životní postoj v české a světové literatuře

Posted by | Posted in Čeština | Posted on 26-09-2008

Romantismus není jen umělecký směr, ale především životní pocit a postoj člověka. Klasicismus byl uměním, které vycházelo z rozumu a upřednostňovalo přesný řád, zatímco romantismus byl opačného ražení. Posunul do popředí nespoutaný a vášnivý cit, zákon symetrie byl nahrazen tvarovou bohatostí, uvolněností a bizarností.

Romantismus vznikl v Anglii na počátku 19. století. Ostře se postavil proti klasicismu, zejména proti jeho racionálnosti. Je v jistém smyslu revoltou, preferuje tvůrčí svobodu a nezávislost. Touží po harmonii s přírodou. Inspirací se stala gotika.

Základní pocit romantiků vyvěral z “rozporu mezi sny, ideály a dobovou skutečností”. Hrdinové nenacházeli svobodu, a to mělo za následek rozčarování a zklamání. Nacházeli různá východiska z deziluze - v historii (W. Scott), ve fantazijním světě, v legendách a mystice (Chateaubriand), v principech lásky (J. K. Tyl), v mytologii (K. J. Erben), etc.

Několik autorů se vyhranilo do tzv. revolučního romantismu. Sami autoři naplňovali romantické ideály svým životním postojem a jasně dávali najevo svůj nesouhlas (Máchova rozervanost, Byronův pesimismus).

Z literárních forem dominovala próza (povídky, novely, romány). Osobitým žánrem v období romantismu se stala byronská básnická povídka, nazývaná poema (rozsáhlejší básnická skladba epické či lyrickoepické povahy, obsahující lyrické prvky, popisy a reflexe - Máchův Máj).

Romantický hrdina je většinou totožný s autorem, shodné jsou někdy i životní osudy, mluvíme o tzv. autobiografičnosti. Vzhledově je nekonvenční (”v ošklivosti je krása”). Hrdinovi nikdo nerozumí, cítí se být osamělým. Romantik touží po lásce, ale objekt jeho touhy je většinou paradoxně svázán společenskými konvencemi (manželství). Rozpor mezi snem a skutečností je tak výrazný, že hrdina končí svůj život tragicky.

Romantické prostředí je hrůzné, záhadné, výjimečné - hrady, hřbitovy, temné lesy.

Anglický romantismus

George Gordon Byron

Pocházel z aristokratické rodiny, opustil svůj domov a téměř celý život strávil v cizině, v Itálii a Řecku, kde i zemřel.

Díla: Džaur; Lara (básnické povídky, revoltující hrdina); Childe Haroldova pouť (moderní autobiografický epos, protest proti nesvobodě, hrdina se vydává na pouť Evropou; četné popisy krajiny a reflexe)

Percy Bysshe Shelley

Básník, jenž měl tragický a současně romantický život. Měl velké konflikty se svým okolím, a tak uprchl z Anglie, kam se už nikdy nevrátil, zemřel v Itálii.

Díla: Odpoutaný Prométheus (dramatická utopická báseň, vyjadřuje osvobození lidské myšlenky, antická báje o Prométheovi je ztělesněním autorových představ o vítězství dobra nad zlem; Prométheus se stal pro svou vzdorovitost oblíbeným romantickým hrdinou)

Walter Scott

Skotský básník a romanopisec. Je považován za zakladatele historické povídky a historického románu. Měl úžasnou schopnost fabulovat, smysl pro pestré a barvité líčení. Jeho hrdinové jsou čestní, mravní a ušlechtilí.

Díla: Waverly (historický román, líčí povstání ze skotských dějin, velmi úspěšný); Ivanhoe (historický román z doby krále Richarda Lví srdce); Kenil Worth; Talisman

Francouzský romantismus

Victor Hugo

Aktivně se podílel na politickém životě ve Francii, po nástupu Napoleona uprchl a vrátil se zpět po jeho pádu, opět se zapojil do veřejného života.

Díla: Legenda věků (trojdílný cyklus básní, v němž se autor pokusil vyjádřit vývoj lidstva na cestě za pokrokem a humanitou, dějiny jsou známkou růstu lidstva); Chrám Matky Boží v Paříži (historický román z dob krále Ludvíka XVI., Hugo dává nahlédnout do života středověké společnosti, má široký záběr, od královského dvora až k bídné lůze); Bídníci (pozdně romantický román spojující sociální kritiku francouzské společnosti a realistické líčení soudobých mravů, hlavní hrdina Jean Valjean); Dělníci moře; Devadesát tři

Stendhal (Henry Beyle)

Hrdinové Stendhalových románů prožívají vášnivé lásky, což je rysem romantismu, stejně jako jejich vzdor vůči době a společnosti, ale mnohé aspekty, např. analýza vztahů ve společnosti či věcná líčení dramatických situací, mají rysy realismu.

Červený a černý - román, červená představuje symbol revoluce, boje, černá je brána jako symbol tmářství a despotismu, což koresponduje i s jinou interpretací - červená symbolem vojenského kabátce, černá kněžského roucha; hlavní hrdina, Julián Sorel, je pokryteckým mužem, jenž se snaží dostat se všemi možnými prostředky do vyšší společnosti

Kartouza parmská - psychologický dvoudílný román s autobiografickými rysy

Ruský romantismus

Alexandr Sergejevič Puškin

Nejznámější ruský básník; byl vynikajícím poetou, prozaikem, dramatikem, publicistou a historikem. Pocházel ze šlechtické rodiny, byl poslán do vyhnanství. Zemřel v souboji s milencem své ženy. V jeho dílech nacházíme zoufalost zbídačeného lidu, salónní nudu šlechty, půvab ruské přírody, tragické konflikty, ale i nesmírnou lásku. Svým dílem vytvořil základy moderní spisovné ruštiny.

Kavkazský zajatec

Bachčisarajská fontána - drobné lyrickoepické poémy, rozervaný byronský hrdina, který horuje pro svobodu a žije v konfliktu se společností

Cikání - poéma

Evžen Oněgin[1] - román ve verších; zobrazuje život ruské soudobé společnosti; je obrazem muže své doby, skeptického mladíka, jenž touží po dosažení nedostupného (je typem tzv. zbytečného člověka, pociťuje prázdnotu života); Oněgin se mění v průběhu děje, což je realistický prvek

Piková dáma - klasická románová novela s fantastickým námětem

Kapitánská dcerka - historická novela

Boris Godunov - historické veršované drama

Ruslan a Ludmila - veršovaný epos z ruských dějin

Michail Jurjevič Lermontov

Představitel ruského revolučního romantismu. Výrazný ruský básník, prozaik a dramatik. Byl poslán carem na Kavkaz do vyhnanství, kde umírá v souboji, stejně jako Puškin.

Démon - poema, vycházející z biblických legend, čerpá také z gruzínského folklóru; přináší zamyšlení nad dobrem a zlem, nad tragédií lásky

Hrdina naší doby - filosofický román zobrazující život intelektuála, příběh zbytečného člověka

Na smrt Puškinovu - báseň

Ivan Alexandrovič Gončarov

Oblomov - román o muži jménem Oblomov; Oblomov je člověkem čestným, upřímným a dobrosrdečným, ale díky své pasivitě, lenosti a nerozhodnosti přijde i o svou dívku; je to obecně platný literární typ tzv. zbytečného člověka[2]

Polský romantismus

Adam Mickiewicz

Díla: Dziady (volně komponovaná skladba, 2 díly)

Pan Tadeáš (polský romantický národní epos, postava je ztělesněním ideálu nového, mravně osvobozeného Poláka, který bojuje za svou vlast);

Konrád Wallenrod (básnická povídka)

Romantismus v českých zemích

Romantismus jako takový k nám vpadl v 30. letech 19. století. V té době literatura u nás potřebovala nový směr, protože myšlenky o slovanské vzájemnosti již přežily a zájem o slovanský folklór také pominul.

Karel Hynek Mácha

Pocházel ze zchudlé rodiny, vystudoval filosofii, poté začal vykonávat advokátní praxi. Velmi rád navštěvoval hrady (především Bezděz), podnikal dlouhé pěší túry. Aktivně se účastnil tehdejšího vlasteneckého ruchu. Byl velmi bouřlivý, nevyrovnaný, se symptomy romantika. Měl velkou lásku Lori. Byl vnitřně rozerván, těžce snášel rozpor mezi snem a skutečností.

Máj (1836):

Lyrickoepická báseň, která se skládá z dedikace (věnování), 4 zpěvů a 2 intermezz.

Děj je velmi prostý, odehrává se v krajině kolem Bezdězu, Vilém se dozví, že jeho dívka Jarmila byla svedena ještě v době, než ji poznal; zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil vlastního otce; je uvržen do vězení a popraven, Jarmila nachází dobrovolnou smrt v jezeře.

Jde tedy o tragédii tří lidí: svedené Jarmily, oklamaného milence, který nevědomky zavraždil svého otce, a zabitého svůdce, který nejprve zapudil svého syna a potom mu svedl milou. Tragédie třech lidí přerůstá v tragédii obecně lidskou; Mácha klade Vilémovými ústy otázky, které jsou obžalobou celé společnosti, která nežije v souladu s řádem přírody. Mácha věří, že člověk po smrti splyne se zemí, z které vyšel; neuspokojilo ho náboženské vysvětlení.

Máchovi hrdinové se bouří, zoufají si, ale nelekají se, ani nekončí v náboženské pokoře, nevěří v posmrtný život. Velkou roli v tomto díle hraje lyrika - úvahy o životě, čase, osudovosti, smysl života, posmrtný život; otázka přírody - krásná kulisa, přijímá mrtvého člověka zpět.

Jazyk díla: někdy je nesrozumitelný, verše hudebně znějí, jsou eufonické (libozvučné), konkrétně jde o jambický verš[3]. V Máchově básni je pohyb a dramatičnost.

Mácha byl většinou nepochopen a odmítnut (zejména kritikové Tyl, Čelakovský a Chmelenský), jeho zastáncem byl K. Sabina

Obrazy ze života mého - soubor dvou povídek:

- Večer na Bezdězu (lyrická próza, zachycení dojmů, nálad)

- Marinka - (lyrická povídka o chudé dívce, která zemřela, než se stačila naplnit láska mezí ní a Máchou)

Cikáni - román (novela); pocit volnosti, podobný Máji

Kat[4] - nedokončená tetralogie; dvě postavy: král ~ kat

Josef Kajetán Tyl

Již od mládí hrával divadlo. Byl divadelníkem, novinářem a prozaikem. Prošel několika kočovnými společnostmi. Byl zaměstnán jako dramaturg ve Stavovském divadle. Pracoval v redakci Květy jako redaktor. Psal literární kritiky. Jeho největší význam spočíval v divadelní tvorbě.

Próza - povídky historické, z divadelního a hudebního světa, ze současnosti:

Rozina Ruthardová - historická povídka o vlastenecké dívce

Dekret kutnohorský - historická povídka o Václavu IV.

Rozervanec - povídka; karikatura a kritika Máchy

Poslední Čech - naivní novela

Divadelní tvorba

a) dramatické báchorky

Strakonický dudák aneb Hody divých žen - hra o českém charakteru, řeší se zde konflikt lásky a peněz, domova a ciziny; postava Švandy dudáka

Jiříkovo vidění

Tvrdohlavá žena

b) hry ze současnosti

Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka - fraška; píseň Kde domov můj

Paličova dcera - drama o dívce Rozárce, která trpí za činy svého otce, žháře

c) hry historické

Kutnohorští havíři - 1. sociální drama v české literatuře

Jan Hus - historické drama, oslava osobnosti J. Husa

Karel Sabina

Sabina byl Máchovým epigonem, básník, dramatik a překladatel. Psal historické romány, libreta k operám (Prodaná nevěsta a Braniboři v Čechách).

Na poušti - autobiografický román, zachycuje poměry mezi radikální inteligencí té doby

Oživené hroby - povídka, obraz života a osudů několika politických vězňů

Karel Jaromír Erben

Pracoval jako archivář v Národním muzeu. Spolupracoval s Palackým. Ve své vědecké práci se Erben zabýval především národopisem a vydáváním staročeských literárních památek (např. spisů Husových). Snažil se rekonstruovat původní tvorbu lidové slovesnosti, neboť se v ní dle jeho mínění odrážely prastaré mýty. Sbíral různé varianty písní včetně notových zápisů a pohádky.

Prostonárodní písně a říkadla - vychází z jeho sbírek písní a lidové slovesnosti.

České pohádky - pohádky jsou většinou kouzelné, objevují se v nich nadpřirozené postavy - symboly.

Kytice:

Jediná původní Erbenova básnická kniha. Látkovým základem jsou české báje, které Erben proměňuje na umělecký tvar. Záměrem bylo vyjádřit dobové problémy prostřednictvím lidové slovesnosti, ale přitom nepoužít metodu ohlasové poezie. Erben neusiloval o zobrazení současného života, jeho hrdinové jsou umístěni v neurčitém čase a pro jejich příběhy není rozhodující společenské prostředí, prostředí neurčuje podstatu tragické události, dramatický konflikt vyplývá z povahových vlastností. Otázka lidských vztahů se soustřeďuje na problém viny a trestu, konflikty vyplývají z porušení základních lidských vztahů. Vinu nehledá Erben ve společenském řádu, ale spojuje ji s osobou toho, kdo se jí, třeba bezděčně, dopustil. Hrdinové se proto nebouří proti trestu a nerevoltují proti společnosti , trest je jim samozřejmý a následuje s neúprosnou důsledností vždy po provinění.

Rozdíl oproti Máchovi je ten, že Mácha obžalovává společnost za viny, jichž se dopustil jedinec

Nejzákladnější rys mytického myšlení je nutnost a osudovost. Bezmocný člověk dávných dob, postavený proti drtivým silám přírody, obklopený záhadami, které si rozumem nedovedl vysvětlit, se snažil vnést do tohoto světa alespoň částečný řád; z pravidelného opakování různých přírodních jevů vyvodil závěr, že nad vším děním vládne jakýsi nezměnitelný zákon - osud. Proti této zákonitosti odmítá Erben jakoukoli vzpouru, touha zasáhnout jakkoli proti osudu vede nutně k lidské zkáze. Nad světem nutnosti a osudové viny a trestu uznává Erben ještě řád lásky a odpuštění, jehož se dosahuje pokáním (toto je křesťanská složka u Erbena).

V Kytici můžeme najít také obraz rodinného života, obrazy české krajiny, Kytice je též oslavou mateřství, většina postav jsou postavy ženské a žena-matka je ztělesněním domova, uchovatelkou národa a jeho síly. Balady se vyznačují epičností, dramatičností, prudkým dějovým spádem, dovedou silně zapůsobit na čtenářovy smysly.

Vodník: rozpor mezi láskou dcery k matce a láskou dcery ke svému dítěti, musí volit mezi oběma láskami, ovšem ať se rozhodne jakkoli, nevyhne se tragédii.

Svatební košile: dvojí vrstva báje: pohanská (návrat mrtvého) a křesťanská (vyslyšená lítostná modlitba k Matce boží); zákony života nakonec zvítězí nad temnotou a smrtí (viz. uspání umrlce, příchod svítání).

Záhořovo lože: hrdina je zdrcen poutníkovou zvěstí o pokutě, která jej očekává za jeho zločiny, a odčiňuje svou vinu devadesátiletým pokáním. Erben se zde pokouší vyrovnat se Máchovu Máji. Na rozdíl od Máchova Viléma dojde však Záhoř skutečně odpuštění.

Publicistický styl

Posted by | Posted in Čeština | Posted on 26-09-2008

projevy

1. Psaná publicistika - denní tisk, časopisy

2. Mluvená publicistika - řečnické projevy, rozhlasové, televizní a filmové

zpravodajství

funkce

§ informační (oznámení, zprávy v novinách)

§ poučovací, vzdělávací i zábavná

§ získávací a přesvědčovací

požadavky

· aktuálnost (v obsahu)

· působivost a obecná přístupnost (ve formě)

· přesvědčivost (v obsahu i formě)

kompozice a jazyk

q logická výstavba; často tzv. systém ,,obrácené pyramidy” (v čele nejdůležitější informace, pak doplňující fakta)

q automatizace (automatizovaná = ustálená spojení), výrazy používané často, předpokládané, očekávané mít rezervy, pachatel unikl…odcizil, ožehavý problém

q aktualizace (nové, nezvyklé, oživené vyjádření - upoutávají pozornost

- dopravní infarkt, udělat čáru přes rozpočet (využití hovorové frazeologie

slohotvorné faktory

- zaměření

- funkce

- podmínky, ve kterých se pracuje (čas)

slohové útvary (dělení)

Ø informační – zpravodajské předat informaci zpráva, oznámení, inzerát, plakát

Ø analytické – úvahové hodnotí, rozebírají komentář, kritika, rozbor, recenze, posudek, úvodník

Ø beletristické umělecké prvky fejeton, glosa, sloupek, soudnička

Ø v dialogizované podobě interview (rozhovor)

všechny slohové útvary využívají přehlednosti textu

členění

titulků

útvary publicistického stylu

příspěvky se liší zpracováním, účelem, jazykovými a slohovými prostředky

ï zpráva nevelký rozsah, snaha rychle informovat, styl konstatující, bez citového

zabarvení

ï úvodník oficiální, klidný ráz, vyjadřuje oficiální stanovisko

ï komentář autor vyjadřuje názor, styl pestrý, citově zabarvený, subjektivní ráz

ï kurziva zábavná stať, tištěná kurzivou

ï glosa kritická poznámka k událostem a názorům; krátký útvar

ï sloupek vtipná časová úvaha v jednom sloupci (Čapek, Poláček, Bass)

ï causerie vtipná novinářská úvaha o nějakém problému (Neruda, Machar, Čapekb )

ï referát informuje o průběhu jednání, akce, sportovní akce věcnost, hodnocení

ï reportáž informuje - novinářská, rozhlasová, televizní, fotografická

ï fejeton drobná zajímavá aktuální témata všedního života v novém světle (zábavný, ironický, humorný ráz, vtipně a duchaplně s cílem kritizovat

ï interview písemně zpracované sdělení formou rozhovoru (dialogu), např. s významnou, známou osobností stručné otázky novináře (vhodně vybrané) a odpovědi tázané osoby (i připravené plynulá návaznost, výstižnost, zajímavost v úvodu je dobré osobu představit

ï recenze (kritika) cíl: hodnocení jevu, či uměleckého díla může mít různý charakter a formu (referát, oznámení) důraz na objektivitu či objektivnost hodnotící výrazy (podst, příd. Jména, příslovce může využít zvolacích vět, kontrasty, řečnické otázky, emocionalita, ale nesmí zmizet objektivita

Proměny české meziválečné poezie

Posted by | Posted in Čeština | Posted on 26-09-2008

- doba ovlivněná 1. Světovou válkou (1914 – 1918)

- 1917 – říjnová revoluce v Rusku (7. listopadu)

- 28. října 1918 vznik ČSR

- do roku 1920 boj o charakter republiky (vznik poetismu)

- polovina 20. let – obdiv revolučních nálad (vzniká poetismus)

- 1929 hospodářská krize, stávky a demonstrace

- 30. léta surrealistická skupina

- 2. polovina 30. let – varování proti fašismu

- 1938 Mnichovská dohoda

- 15. 3. 1939 vznik protektorátu Čechy a Morava

Proletářská poezie – reakce na revoluční události v Evropě i u nás. Hlavní hrdinou je dělník (proletář), který bojuje za spravedlivý svět a to především revolucemi a svou prací vytváří trvalé hodnoty.

Jaroslav Seifert (1901 – 1986)

- narodil se na pražském Žižkově v dělnickém prostředím jeho otec byl vyučený zámečník. Nedostudoval gymnázium, věnoval se žurnalistice. Pracoval v „Rudém právu“, v brněnské „Rovnosti“, redaktor satirického časopisu „Sršatec“ a obrázkového týdeníku „Reflektor“, který převzal od S. K. Neumanna. Byl spoluzakladatelem Devětsilu. V roce 1949 zanechal novinářské činnosti. Překládal Bolka, Apollinaira atd. Od roku 1950 se věnoval zejména literární činnosti. Měl těžkou chorobu pohybového ústrojí. Byl předsedou Svazu československých spisovatelů. V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Díla:

Proletářská poezie

1. „Město v slzách“ – básnická prvotina vzbudila u čtenářů pozornost upřímností a zachycením atmosféry doby (tuto sbírku věnoval S. K. Neumannovi), vyznačuje se záměrnou jednoduchostí, křiklavou nadsázkou a naivismem.

2. „Samá láska“ – sbírka ovlivněná smutkem nad dosavadním světem plným zášti a nenávisti, ilustruje přechod od proletářské k poetistické poezii, spisovatel se opájí novodobou civilizací, dychtí po poznání všech krás světa, vzývá svou „lyru elektrickou a železnou píseň chce kamennému mostu pět“.

Poetismus - odraz jeho cest do Francie a SSSR

1. „Na vlnách T.S.F. (později jako „Svatební cesta“) – sbírka obsahuje básně – obrazy které působí nejen slovem, ale i vizuálně, střídají se různé typy písma, charakteristickými znaky jsou volné asociace a radostná hravost.

2. „Slavík zpívá špatně“, „Poštovní holub“ – sbírky plné neproblematického vidění světa, krásy života, poetizace všedních věcí, ale i neklidu, hledání jistot či smutku, užívá v nich hravou lyrickou obraznost a překvapivé metafory.

Surrelaismus

I. Období 30. let

1. „Jablko z klína“, „Ruce Venušiny“, „Jaro sbohem“ – sbírky naplněné subjektivní lyrikou, stesk nad uplývajícím časem a kouzlo vzpomínky, zmizela exotika a mnohomluvnost a vystřídaly je střídmé, pravidelné verše, poezie je intimní, má ráz zpovědi, je založena na opakování a melodičnosti.

2. „Zhasněte světla“ – aktuální poezie, sbírky reagují na tragické dění kolem mnichovské dohody.

3. „Osm dní“ – cyklus elegií k úmrtí T. G. Masaryka.

II. Doba okupace

1. „Světlem odění“ – verše se obracely ke zdroji naděje a trvalým jistotám pro každodenní lidskou existenci, k Praze.

2. „Kamenný most“ – alegorická protiokupační poezie

3. „Vějíř Boženy Němcové“ – sbírka napsaná ke 120. výročí spisovatelčina narození, vycházel z jejího intimního života, hledal v ní především ženu, ale i symbol českého jazyka a domova.

Jiří Wolker (1900 – 1924)

- vyrůstal v Prostějově. V Praze studoval práva, současně navštěvoval přednášky na filozofické fakultě. Účastnil se činností v Literární skupině a v Devětsilu, obě sdružení později opouští pro jejich odklon od proletářského umění. S Konstantinem Bieblem odjel do Jugoslávie, propuká u něho tuberkulóza, léčí se v Tatranské poliance, nemoc se zhoršuje. V roce 1923 si ho matka převáží domů a v lednu 1924 umírá. Plně si uvědomoval co se děje, vše se odráží v básních, ve kterých se loučí.

Díla:

1. „Těžká hodina“ – básnická sbírka, je výrazem proletářské poezie, od osobně laděných veršů směřuje k širší, obecně platné výpovědi o světě, využívá formy balady, monumentalizace, vážný podtón (smutek, bolest, bojové odhodlání).

2. „O snu“ – balada, Jan se procházel městem a pozoruje rozdíly. Rozdělení světa na bohaté a chudé.

3. „O nenarozeném dítěti“ – balada, bída, která zabrání narození dítěte.

4. „O očích topičových“ – balada, dělník který celý život pracoval v továrně přichází o zrak, ale práce po něm zůstává a on umírá.

5. „Těžká hodina“ – chtěl napsat knihu balad, tyto balady a poslední básně z doby nemoci jsou zařazeny do pozůstalosti. Autor se staví do pozice dítěte, jehož očima hledí na svět po první světové válce. Hrozí se jejího násilí, zbytečné krutosti a zloby. Wolker se vrací do prostředí svého bezstarostného mládí, klidných zákoutí a pokojné přírody. Z celé sbírky vyznívá tón radosti a lásky mladého člověka.

6. „Z nemocnice“ – balada z doby nemoci, muž má představu když by na jeho postel svítilo slunce, tak by se uzdravil. Chce aby nemocný pod oknem zemřel, uškrtí ho. Chtěl jsem žiti kamaráde proto jsem tě uškrtil. 2 dny slunce nesvítilo, 3 den ano.

7. „O námořníku“ – balada z doby nemoci. O lásce (věrnosti) a nevěře. Námořník se oženil z lásky a musí odjet na moře. Ona chce aby odjel, on říká aby na něho myslela a byla věrná. On přijíždí do Marseye. Ona na něho čeká. Děvče se mu připomíná. Říká jí, že miluje jen svou ženu. Každá mu byla dobrá. Ta dívka, která na něho čekala se utopila. On se vrací a žena mu byla nevěrná. Psa zabil. Mikuláš je na lodi, je u majáku. Strážce majáku zemřel. Mikuláš nastupuje místo něho.

Konstantin Biebl (1898 – 1951)

- narodil se v Lounech. Za války sloužil na Balkáně, pak studoval medicínu. Navštívil Alžír, Tunis, Sumatru a Jávu. Přátelil se s Wolkrem. Byl členem Devětsilu a Brněnské literární skupiny.

Dílo:

Poezie

1. „Věrný hlas“ – sbírka věnovaná Wolkrově památce.

2. „Zlom“, „Zloděj z Bagdádu“ – sbírky

Poetismus

1. „S lodí, jež dováží čaj a kávu“ – sbírka

2. „Nový Ikaros“ – skladba, má 4 zpěvy, obrazy z tropů, zážitky z dětství, milostné vzpomínky, smutek tíha života, básník – mýtický mořeplavec Ikaros, vznáší se v prostoru času.

Vítězslav Nezval (1900 – 1958)

- narodil se v učitelské rodině v Biskoupkách u Třebíče. Po maturitě na gymnáziu krátce studoval práva v Brně a následně v Praze filozofickou fakultu. Převážnou část života působil jako spisovatel z povolání. Experimentuje ve všech literárních formách.

Díla:

Poeteismus

1. „Most“ – sbírka, básnický debut, smyslová poezie využívající cit pro barvy a tvary.

2. „Pantomima“ – sbírka složená. Má 3 části:

a) „Abeceda“

b) „Podivuhodný kouzelník“ – vyjadřuje zde své chápání, kouzelník je lyr. hrdina, který hledá štěstí a rovnováhu. Člověk může být osvobozen revolucí a ta je chápána jako dobrodružství, radost a štěstí.

c) „Papoušek na motocyklu“ – pestrost peří papouška připomíná bohatost lidského myšlení. Je to próza.

3. „Exotická láska“, „Milenci z kiosku“, „Rodina harlekýnů“ – sbírky

4. „Básně noci“ – sbírka, obsahuje skladby:

a) „Edison“ – má 5 částí. Začíná líčením básníkových toulek po pražských mostech a okouzlením světly noční Prahy. Nachází v novinách Edisonův životopis. Píše o mládí vynálezce a jeho tvůrčím úsilím, vyjadřuje obdiv k moderní technice. Závěr je optimistický, největším štěstím je touha přetvářet a objevovat přírodu. Pocit radosti.

b) „Akrobat“ – má 3 části. Akrobat je zázračný spasitel a vykupitel, který má schopnost uzdravovat nemocné a dávat štěstí nešťastným. Kráčí po pomyslném laně ve světě, ale zřítí se. Jeho úkol je nesplnitelný, nešťastných lidí na světě je příliš mnoho. 2 část básně se jmenuje vyznání. Má autobiografický charakter. Autor se vyznává ze svého dosavadního života, vzpomíná na dětství, mládí, válku. Hledá smysl života. Uvědomuje si, že život je krásný a především život svobodný.

Surrelaismus

1. „Žena v množném čísle“, „Absolutní hrobař“ – sbírky ovlivněné surrealismem „automatické texty“, vychází ze světa dětských zážitků, ze snových a halucinačních stavů.

2. „Praha s prsty deště“ – sbírka, prolínání minulosti a přítomnosti.

3. „52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida“ – sbírky sociálně a revolučně vyhrocených básní, inspirace villonskou baladou.

4. „Matka naděje“, „Pět minut za městem“ – sbírky odrážejí obrovskou míru vlastenectví, která pramení z vyhrocené politické situace (1938 – 1940).

5. „Manon Lescaut“ – divadelní hra je oslavou českého jazyka (jako předloha sloužil román francouzského spisovatele 18. stol. A. Prévosta). Tragický příběh mladé dívky Manon (16) a rytíře, kteří se milují, ale nemají peníze. Manon svého rytíře nesmírně miluje, ale miluje také šperky. Proto se seznámí se starším mužem, který jí dává dárky, ale nakonec ji obviní z krádeže a prostituce. Manon je odsouzena a má odejít na ostrov, ale onemocní a umírá v náruči svého milého.

František Halas (1901 – 1949)

- narodil se v Brně v dělnické rodině, dětství prožil v bídě, vyučil se knihkupcem. S Jiřím Mahenem a Bedřichem Václavkem redigoval časopisy vydávané brněnským Devětsilem.

Dílo:

1. „Sépie“, „Kohout plaší smrt“ – sbírky, motivy zániku, smrti, samoty, úzkosti a zmaru.

2. „Tvář“, „Hořec“ – sbírky, melodičtější výraz, úsilí zbavit se pocitu hrůzy.

3. „Doznání“ – báseň, útěk do vlastního nitra a samoty

4. „Staré ženy“ – báseň, snaha postihnout bolestnost stárnutí.

5. „Dokořán“ – sbírka představuje přelom v Halasově tvorbě, verše inspirované pobytem československých interbrigadistů ve Španělsku (1936), Halas si uvědomuje nutnost zaměřit poezii proti bezpráví a násilí.

6. „Torzo naděje“ – reaguje na události roku 1938, sbírka

7. „Praze“ – báseň, výzva k boji s fašismem.

8. „Mobilizace“ – báseň, reakce na mnichovskou zradu

9. „Zpěv úzkosti“ – báseň

10. „Naše paní Božena Němcová“ – vyzdvihuje lásku k mateřštině, vzdává hold české patronce, je symbolem vlastenectví, osobní statečnosti, hrdosti a síly.

11. „V řadě“ – sbírka, po válce, oslavuje bojovníky z pražského povstání.

12. „A co?“ – úzkostné, skeptické verše, zadrhávané, sbírka, po válce, vydána posmrtně, oslava budoucnosti naší země a národa.

Vladimír Holan (1905 – 1980)

- narodil se v Praze, překládal z francouzštiny, němčiny, polštiny, úředník v penzijním ústavu.

Dílo:

1. „Triumf smrti“, „Vanutí“, „Oblouk“, „Kameni, přicházíš“ – sbírky, v dílech první etapy své tvorby tíhne Holan k veršům plným zámlk, ostrých hran, vyhledává nezvyklá slova i slovní spojení, tvoří řadu jazykových novotvarů (např. kráčivec, loučenec, obsvětí, nicočára).

„Havraním brkem“ – sbírka, ve které reaguje na ohrožení národní existence, tvoří ji skladby „Září 1938“, „Odpověď Francii“, „Zpěv tříkrálový“ a „Sen“, směřuje k epičnosti.

Obohacování slovní zásoby

Posted by | Posted in Čeština | Posted on 26-09-2008

Nauka o tvoření slov (derivologie) je jazykovědná disciplína, která popisuje způsoby tvoření slov, jejich slovotvornou stavbu a slovotvorné vztahy k jiným slovům.

Struktura slova

- každé slovo lze rozdělit na MORFÉMY, což jsou nejmenší, dále nevčlenitelné části slova, která ještě mají nějaký význam slova a je společná všem slovům:

o kořen – část slova, která vyjadřuje význam slova a je společná všem slovům příbuzným

o přípona – morfém, který stojí za základem slova

o koncovka – morfém, který stojí za základem slova

o koncovka – část slova, která se mění při ohýbání

o předpona – morfém, který stojí před základem, na začátku slova

Odvozování – je nejčastější způsob tvoření slov v čeština. Rozumí se jim tvoření slov s novým významem pomocí předpon, přípon, popř. koncovek připojovaných ke slovu základovému. Odvozováním vznikají slova odvozená – příklad – ryb-a , ryb-ář

Skládání – je tvoření nového slova ze dvou, řidčeji tří slov nebo slovotvorných základů. V češtině je ve srovnání s odvozováním méně časté. Skládáním vznikají slova složená.

- vlastní složeniny – nedají se rozdělit na dvě samostatné existující slova (trojúhelník)

- nevlastní složeniny – vznikly přímým sepětím slovního spojení a lze je rozložit na samostatná slova (okamžiky (mžik oka)

Zkracování – způsob tvoření nových pojmenování ze zkrácených částí základových slovo. Věcný význam slovo se při zkracování nemění. Zkracováním vznikají zkratky a slova zkratková

- iniciálové zkratky – vznikají z počátečních písmen. Tedy iniciál jednotlivých slov víceslovného názvu např. USA

- Zkratková slova – vznikají spojením počátečních hlásek nebo slabik několikaslovného názvu. Např. ČEDOK (česká dopravní kancelář)

Z praktických důvodů se v písmu zkracují některá často užívaná slova jako je například – např., př. N. l., dále pak oficiální zkratky akademických titulů