Literatura od doby husitské do doby polipanské

Od | Zasláno do sekce Čeština | Ve 26-09-2008

 

  • konec 14. století, 15. století
  • koncem 13.stol. vrcholí moc církve (hospodářsky i politicky nejsilnější složka feudální společnosti), ale pak nastává vnitřní úpadek (dvojpapežství), objevují se snahy po nápravě – odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve => vznik kacířských sekt (valdenští) – požadují návrat k prvokřesťanským ideálům (hlavně chudoba, problémy svatokupectví), o nápravu (reformu) usilují také myslitelé a kazatelé, roste zájem o bibli => úplný překlad do češtiny
  • mizí duchovní a rytířská epika, středověké drama a světská lyrika, do popředí se dostávají satiry (kritika nedostatků), duchovní písně (možnost účasti lidu; má funkci nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického života), traktáty (učené pojednání, středověká náboženská úvaha), kroniky a kázání (působivost živého slova, funkce informační a agitační)
  • vrcholí proces počešťování literatury, demokratizace a laicizace

HUSOVI PŘEDCHŮDCI

  • určité revoluční rysy už má Dalimilova kronika, Mastičkář , Píseň veselé chudiny , Podkoní a žák a Desatero kázanie božie (viz 2. otázka)
  • nejprve vychází snahy o reformu od samotného duchovenstva, později pak od nižších vrstev – lidoví kazatelé, chudí kněží
  • většinou kazatelé, usilující o nápravu společnosti na náboženském podkladě
  • Konrád Waldhauser – kázal německy a latinsky, “reforma má přijít od papeže”
  • Jan Milíč z Kroměříže – kázal česky – pro chudinu, posluchač Konráda Waldhausera, chtěl jít duchovenstvu příkladem, žil tak, jak by měli žít
  • Matěj z  Janova – kázal německy a latinsky, “je nutná změna celého společenského systému”, proti němu se postavila církev => své učení odvolal
  • Tomáš Štítný ze Štítného (1333-1409) – laik, studoval na univerzitě, ale studia nedokončil, vrátil se do jihočeské tvrze, pak se odstěhoval do Prahy. Vytvořil první české theologické názvosloví => umožnil lidem vzdělávat se v theologii v češtině – jasné a srozumitelné, usiloval o zharmonizování společnosti a o nápravu chyb, zpřístupnil nejvyšší soudobou vzdělanost širšímu čtenářstvu – Knížka o šašiech – přirovnává společnost k figurkám na šachovnici, Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – sborník traktátů (rozprav) pojednávajících o zásadách křesťanského života, zabývá se také mravními otázkami, v předmluvě se hájí proti výtkám univerzitních mistrů, Řeči besední – formou rozhovoru mezi otcem a dětmi vyložil celou křesťanskou věrouku (určeno jeho 5 dětem), Řeči sváteční a nedělní – výklad částí evangelia – pro lidi, kteří nemohou chodit do kostela – umožňuje obracení s e k bohu sami

LITERATURA V OBDOBÍ PŘÍPRAV HUSITSKÉHO HNUTÍ

  • literatura je velmi tendenční (snaží se prosadit své názory), agitační (pro ty názory se snaží získat lidi), demokratická (určená pro všechny), aktuální (obrací se k současnosti), je psána převážně česky, vznikají hlavně duchovní písně, chorály, satiry, traktáty a kroniky
  • pro kázání v češtině měla velký význam Betlémská kaple (* 1391) – určena pro diskuse před veřejností, kázal zde i mistr Jan Hus
  • Jan Hus (1371-1415) – * v Husinci u Prachatic – z chu dé rodiny, studoval na pražské universitě, stal se profesorem, byl vysvěcen na kněze, a pak byl rektorem pražské university – psal latinsky (pro učence), ale i česky (pro lidové publikum), kázal v Betlémské kapli, jeho spisy byly velmi bojovné a neohrože né, ovlivnil Václava IV. => vydán Dekret Kutnohorský (1409), který omezoval vliv cizinců (hlavně němců) na pražské universitě, veřejně vystupoval proti bohatým církvi (bohatství, rozmařilost, mravní zkaženost, odpustky) i proti panstvu => spory s církví – dán do klatby (zákaz náboženských obřadů) – vypovězen z Prahy => káže na Kozím hrádku a na Krakovci. Byl velmi ovlivněn oxfordským kazatelem, theologem a profesorem Janem Viklefem. 1414 – vyzván Zikmundem, aby vyložil své myšlenky v Kostnici – to mu nakonec neumožnili – vězněn a jako kacíř 6. 7. 1415 upálen

latinsky => pro vzdělance, duchovní

    • O církvi (1413) – “hlavou církve není papež, ale Kristus”, “pokud církevní hodnostáři nežijí podle bible, nepatří k pravé církvi, a pravý křesťan je nemusí poslouchat” – velmi to otřáslo autoritou papeže, ale i celou církví

česky => pro lid

    • Výklad Viery, Desatera a Páteře (1412) – výklad 3 modliteb, úvahy o mravním životě, kritika společnosti
    • Knížky o svatokupectví (1413) – nejostřejší kritika církve (bohatství, zištnost, prodej odpustků, placení za církevní obřady)
    • Postila (1413) – (post illa verba = po těchto slovech – slovech evngelia) – výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu
    • Dcerka – o správném životě žen a dívek (jak se mají chovat)
    • Listy z Kostnice – dopisy přátelům do Čech – promluvy k čtenáři (obdoba kázání)
    • O pravopise českém – místo spřežkového pravopisu zavedl diakritický (se znaménky) – dlouhé samohlásky s čárkou, měkké souhlásky s tečkou (= nabodeníčko), dbal o správnou výslovnost, odstranil archaismy, nahrazoval německá slova českými

Má zásluhu na zjednodušení pravopisu, přispěl k rozvoji odborné a vzdělávací literatury v národním jazyce, vynikl jako nadaný a citlivý znalec jazyka, usilující o jeho čistotu, urychlil vyvrcholení odporu proti církvi, odhaloval příčiny společenských nedostatků

LITERATURA V DOBĚ HUSITSKÝCH BOJŮ

  • Husova smrt sjednotila celý národ v odporu proti církvi i proti císaři Zikmundovi
  • rozvíjí se traktáty,a především časové písně – husitské chorály (= jednoduchý sborový zpěv) – Jistebnický kancionál – píseň Ktož jsú boží bojovníci – bojový chorál husitů – jejím cílem je povznést sebevědomí, dodat odvahu, statečnost, požadovat kázeň a sjednotit k boji – má prosté výrazové prostředky a působivý nápěv – v bitvě u Domažlic, píseň Povstaň, povstaň veliké město pražské – vyzívá k boji proti Zikmundovi, umělecky nejvyspělejší dílo husitského básnictví je Budyštínský rukopis – 3 veršované polemické skladby proti Zikmundovi – Žaloba Koruny české , Porok (= výtka) Koruny české , Hádání Prahy s Kutnou Horou – alegorie – střetnutí přívrženců husitství s nepřáteli
  • Vavřinec z Březové – universitní mistr, psal latinsky, aby to mohli číst i cizinci – Píseň o vítězství u Domažlic – historický dokument – má informovat cizince o průběhu bitvy, Husitská kronika (1414-1422) – próza
  • Jan ŽižkaVojenský řád – kázeňský řád s vysokými morálními požadavky, stejné povinnosti pro všechny, tvrdé tresty – přijat na sněmu v Německém Brodu
  • husitství dosáhlo toho, že čeština jako řeč veřejných listin, soudních a sněmovních jednání, městských knih apod. vtlačila latinu, ale to částečně zastavilo nadějný vývoj Čech v době Karla IV., neboť Čechy se tím izolovaly od zemí ostatní Evropy

DOZNÍVÁNÍ HUSITSTVÍ

  • po bitvě u Lipan (1434) – majetek církve připadl šlechtě, zhoršil se život chudiny (museli odevzdávat dávky), dále se přijímá podobojí, 1458 se stal českým králem Jiří z Poděbrad – opíral se o nižší šlechtu a zemany, proti Čechám křížová výprava, 1471 – náhlá smrt Jiřího z Poděbrad – konec husitství
  • tvorba není moc původní, navazuje se na tvorbu předhusitskou, ale i na husitské traktáty, polemiky (spor, vzájemné vyvracení názorů protivníků), kázání a časové písně, částečné zesvětštění literatury (prohloubený zájem o životní realitu) – záliba v cestopisech a zábavném čtení
  • Pet r Chelčický (1390-1460) – ostrá kritika a odmítání dobového uspořádání společnosti, skoro celý život v Chelčicích u Vodňan, obhajoval pasivitu (“neodporovat zlu násilím”), pokoru, chudobu, odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu, byl samouk, sez námil se s knihami Viklefa, Husa, Štítného
    • traktát O boji duchovním (1421) – obsahuje všechny zásadní jeho myšlenky –zavrhl husitské války, připustil jen boj proti ďáblu (boj duchovní), jedinou jeho autoritou je bible
    • traktát O trojiem lidu řeč (1425) – za myšlení nad celou společností – namířeno proti středověkému rozdělení společnosti na 3 stavy (kněžský, šlechtický, robotný) – dle bible si mají být všichni rovni
    • Postila (1435) – úvahy psané formou kázání
    • Sieť viery pravé (1440-1443) – myšlenkově nejpropracovanější a nejrozsáhlejší dílo – kritika církve, hromadění majetku, touha po spravedlivé společnosti, představa ideální církve

kritizuje vysoké feudály, ale i měšťany (města = zdroj zkázy), spravedlivou společnost tvoří jen lidé tělesně pracující – je na straně selských robotníků, “stát je zřízením pohanským, ale je dočasně nezbytný”, “je třeba odmítat jakékoli násilí, i obrannou válku”, myšlenka neodporovat zlu vedla k trpnému přijímání bezpráví

  • na základě myšlenek Petra Chelčického vznikla roku 1457 jed nota bratrská, kterou však kritizovali jak katolíci, tak i husiti, jedinou jejich autoritou byla bible – tělesně pracovali, nedbali o vyšší vzdělání, odmítali světské zákony, vojenskou službu, soudy i účast ve veřejném životě
  • vznikaly také cestopisy, což souviselo s prolomením izolace, která svírala Čechy od husitských válek, Jiří z Poděbrad totiž obnovil svou diplomatickou aktivitou styky s ostatní Evropou
  • Václav Šašek z BiříkovaDeník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa – původní dílo se však nedochovalo, známe jenom latinský překlad ze 16.stol. – podkladem pro Z Čech až na konec světa od Aloise Jiráska