Mluvené a psané projevy

Od | Zasláno do sekce Čeština | Ve 26-09-2008

 

- jazykové projevy se stylizují a realizují jako mluvené, nebo psané. Každá z forem má přitom své zvláštní rysy a využívá specifické prostředky, společné buď projevům mluveným, nebo psaným

Mluvený projev

- bývá nejčastěji jedinečný, neopakovatelný a váže se na konkrétní situaci časovou nebo místní. Je základní pro styl prostěsdělovací. Charakterizuje ho přímý kontakt s adresátem (posluchačem) a nepřipravenost. Vedle toho existují i mluvené projevy nepřímé (v rozhlasu, televizi), částečně nebo úplně připravené (přednáška, diskusní pořad)

- Zvláště u nepřipravených projevů bývá vyjadřování méně přesné, výběr slov méně uvědomělý (opakují se), věty bývají jednoduché. Jejich stavba není promyšlené a často dochází k různým syntaktickým odchylkám a chybám (když např. mluvčí zapomene, jak větu začal, a dokončí ji nenáležitě). Projev bývá citově zabarven. Působivost a přesvědčivost projevu lze podpořit doprovodnými prostředky zvukovými, jako je síla hlasu, tempo řeči, členění projevu pomocí pauz apod., a také prostředky optickými.

Psaný projev

- nebývá vázán na konkrétní situaci a je možné se k němu kdykoli vrace. Je zpravidla připravený, s nepřímým kontaktem mezi pisatelem a adresátem (čtenářem). Je základní formou projevu ve stylu publicistickém, odborném a uměleckém.

- Příprava umožňuje promyšlený výběr lexikálních prostředků, které se neopakují a přesně vyjadřují významové odstíny skutečnosti (výběr vhodného synonyma). Stavba vět a souvětí je složitější i proto, že se čtenář může případně k formulacím vracet. Celkově je psaný projev slohově propracovanější a sevřenější.

- Zvukové prostředky částečně nahrazuje interpunkce (vykřičník a otazník odpovídá intonaci, pomlčka a tři tečky pauzám). Ke členění projevu jsou využity i další grafické prostředky (rozložení textu na odstavce, nadpisy, podtržení apod.).