Spisovatel a novinář

Od | Zasláno do sekce Čeština | Ve 01-10-2008

 

VÝVOJ ŽURNALISTIKY:

První počátky čes. novinářství spadají do prvních let 16. století. Nejdříve se předávali zprávy jen ústně, ale tento způsob byl nedostačující a proto se začali zprávy zapisovat a vznikly tak první noviny.

Rozvoj vydávání novin byl podpořen vynálezem knihtisku a roce 1450. Knihtisk ulehčil práci mnohým našim představitelům kulturního života. Noviny v této době však nevycházeli v určitých pevných lhůtách, ale porůznu a týkaly se důležitějších událostí, které proběhly.
První české noviny o vídeňském sjezdu císaře Maxmiliána se Zikmundem, králem polským a Vladislavem, králem českým, vyšly v r. 1515. V této době kromě novin vznikají i časopisy. První časopis začal vycházet v r. 1597. Tento časopis vydával tiskař Daniel Sedlčanský, který obdržel od císaře Rudolfa zvláštní povolení k jeho pravidelnému vycházení.
Bohužel 30letá válka přerušila vývoj českého novinářství a téměř na celé století utlumila v čes. tiskařích všechny snahy a pokusy, směřující k vydávání českých novin. Až teprve v roce 1672 si vymohl pražský tiskař Karel z Dobroslavína výsadu na vydávání novin. Jeho noviny vycházeli pouze do konce 17 století a z let 1700 - 1718 se žádné památky nedochovaly. Teprve rok následující je důležitý pro noviny našeho časopisectví, protože v něm začal pražský tiskař Karel Rosenmüller vydávat první řádné české noviny pod titulkem Outerní a sobotní Pražské poštovské noviny. Tyto noviny obsahovali zprávy z různých zemí a krajů, které patřili čes. království. Své noviny vydával Rosenmüller až do své smrti do roku 1744 a po něm je vydával manžel jeho vdovy František Kirchner a to do roku 1758. Třetím redaktorem byl do roku 1776 Klasner.

Krásná literatura se vyvíjela v těsné souvislosti s lidovým čtením a kramářskou písní. Pro široké vrstvy čtenářů bylo založeno nakladatelství Česká expedice (1790). Založil ji Václav Matěj Kramerius, vzděláním právník. Byl prvním českým novinářem, od roku 1786 redigoval Schönfeldské císařské královské noviny, po třech letech pak založil vlastní Pražské poštovské noviny, které vycházeli přes 30 let. Jejich vydávání převzal Václav Kramerius. Ten vedl redakci Poštovských novin 3 roky, potom si vymohl koncesi a začal vydávat Krameriusovy cis. kr. vlastenecké noviny. Za života Krameriova a za jeho vedení redakce vynikaly noviny v nejednom směru. Velmi oblíbené byly přílohy (např. kalendáře). Kramerius vydával staročeské spisy (např. Ezopovy bajky, Mandevillův cestopis). Jeho práce měli velký ohlas a důležité byly i proto, že psal dobrou češtinou. Když redakce přešla do jiných rukou, ztrácely více a více na ceně a významu. Proto později přešly do rukou synům Bohumila Hasse. Tato firma si vymohla výsadní právo novinářské v Čechách a do roku 1845 vydávala jako jediná redakce české noviny pod titulem Pražské noviny. K těmto novinám vycházela také příloha Česká včela.

Nejvýznamnějším obdobím v dějinách českého novinářství je doba, ve které působil Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856). Působil jako redaktor Pražských novin (příloha Česká včela). V rubrikách Pražský deník a Domácí záležitosti zaznamenával události v Praze a na českém venkově. V rubrice Zahraniční zprávy informoval veřejnost o politickém životě evropských zemí. Roku 1845 píše kritiku Tylova Posledního Čech. Po revolučním roce 1848 z redakce odchází a zakládá Pokrok a Národní noviny. V roce 1849 byl nucen opustit Prahu, odstěhoval se do Kutné Hory, kde do roku 1851 vydával nový politický časopis Slovan, velmi ostře kritizoval absolutismus. Byl dvakrát souzen, ale vždy byl osvobozen. Proto byl roku. 1851 tajně deportován do Brixenu v Tyrolích (Rakousko), kde byl internován až do roku 1855 (mezitím mu umřela žena, on sám onemocněl tuberkulosou a zemřel v necelých 35 letech). Jeho novinové články vynikali satirickou útočností, odvážnou kritičností, ale též vtipem a jednoduchým podáním.

Kromě již jmenovaných časopisů vzniklo v revolučním roce ještě několik listů, ale pozdější politický obrat, nepřející jejich rozvoji, je povětšině udusil. Příznivější doba čes. žurnalistice nastala v 60. letech změnou politických poměrů (po pádu Bachova absolutismu). V těchto letech začaly také vycházet důležité politické deníky, např. Národní listy (od roku 1881), s nimi je spojeno jméno vynikajícího českého básníka, prozaika a novináře Jana Nerudy. Je tvůrcem více než 2000 fejetonů, podepisoval je trojúhelníkem (např. Kam sním, Telefon a telegraf optický …). Redaktorem Národních listů byl též Jakub Arbes, který se však přesvědčil, že volnost projevu nebyla možná ani zde. Za protivládní opozici byl roku 1873 uvězněn a z národních listů dostal výpověď. Od svého propuštění žil ve velmi špatných existenčních podmínkách jako volný spisovatel a novinář. Zemřel v předvečer I. světové války v Praze. Politik (od roku 1863) a Pokrok, později přejmenovaný na Hlas národa. Národní listy byly hlavním orgánem stany Mladočechů, Politik a Pokrok hájily zájmy druhé strany - Staročechů.

Z německých listů které u nás vycházely, to byly: Bohemia, Prager Zeitung.

Za redakce Jakuba Malého od roku 1847 vycházet časopis Květy, v roce 1846 založil J. K. Tyl časopis Pražský posel, jako “sbírku užitečného a kratochvílného čtení”.
V časopise Českého muzea vycházeli vědecké příspěvky.
Po zrušení Pražských novin začal vycházet Pražský večerní list. V této době současně vycházeli Občanské noviny a Lípa slovanská, která se později změnila ve významný deník Noviny Lípy slovanské. J. K. Tyl pokračoval ve vydávání Pražského posla o do června 1849 vydával Selské noviny. Na Moravě vycházely Moravské noviny.
V 50. letech vychází časopisy málo, o jejich vydávání se pokouší J. Malý. Václavem Zeleným, který získal pro spolupráci i Erbena, byl vydáván časopis Obraz. Stále ještě vycházel Časopis českého muzea a do roku 1851 začal vycházet Lumír. Jedině tyto dva časopisy přečkali konec absolutismu.
Noviny a časopisy vycházely nejen pro veřejnost, ale týkaly se také jednotlivých vědních oborů. Pro lékaře vycházel časopis Časopis českých lékařů, byl to týdeník, založen a vydáván profesorem Eiseltem a Dr. Podlipským. První číslo vyšlo 15. ledna 1861. Dalším časopisem byl sborník lékařský, redaktory byly Hlava a Thomayer, měsíčník Zdravotnický věštník a Živa.
V pedagogickém oboru vycházelo mnoho časopisů, některé však brzy zanikly. Nejdéle vycházejícím časopisem byl Časopis učitel, Beseda učitelská, Česká soda, Komenský, Krok, Národ a škola, Pedagogické rozhledy, Učitelské noviny, které vycházejí do dnes.
V oblasti chemie krátce vycházel Časopis chemiků českých.
V matematickém oboru vyšel Časopis pro pěstování matematiky a fyziky. Na úseku zemědělství např. Týdeník pro polní, lesní a domácí hospodářství, Hospodářské listy, Archiv zemědělství, Pražské hospodářské noviny, Hospodář česko - slovenský, Věstník zemědělské rady.

Časopisectví se u nás velmi rychle rozvíjelo. Svědčí o tom dokumenty, které uvádějí počet časopisů vycházejících v naší zemi. V roce 1872 u nás vycházelo 160 časopisů, v roce 1880 242 časopisů a o deset let později 418. Ve 20 století se novinářství rychle rozvinulo, protože mělo lepší podmínky pro rozvoj. Platila zásada, že mnozí vynikající umělci si nedokáží představit svůj život bez žurnalistiky. Příkladem je Karel Čapek - Lidové noviny, též jeho bratr Josef Čapek, František Langer, Vladislav Vančura a mnozí další.