Světová próza mezi dvěma válkami

Od | Zasláno do sekce Čeština | Ve 01-10-2008

 

1. skupina: reakce na válku (J. Hašek) + autoři legionářské literatury
2. skupina: program proletářské literatury - socialistický realismus v próze (Olbracht, Majerová)
3. skupina: katoličtí autoři (Durych), téma venkova (Čep, Křelina)
4. skupina: autoři kolem lidových novin (Čapek, Poláček, Bass)
5. skupina: psychologická próza (Řezáč, Havlíček, Glazarová)
6. skupina: individualisté (Vančura)
7. skupina: autoři starší, umírající ve 20.letech (Jirásek)

Legionářská literatura
V dílech se objevuje oslava 1. republiky, literatura je dokumentární, často zakazovaná. Autoři byli obvykle sami přímými účastníky války.

Rudolf Medek (1890-1940)
Medek byl původně učitel, v legiích se stal generálem. Píše spíše faktografická, kronikářská díla než umělecká, jeho hrdinové bývají nějakým způsobem mimořádní.
Anabáze - 5 dílný cyklus o životě legií: (Ohnivý drak, Veliké dny, Ostrov v bouři, Mohutný sen, Anabáze)
Zborov - patetická báseň, oslavující hrdinství legionářů
Josef Kopta (1894-1962)
Legionářskou literaturou se zabýval jen v prvním období své činnosti (zhruba do r. 1935).
romány: Třetí rota (1924), Třetí rota na magistrále (1927), Třetí rota doma (1934)
další romány: Hlídač č. 47 (1926) - neřadí se k legionářské literatuře; tragický příběh traťového hlídače, který přechodně ohluchne a po nabytí sluchu dále předstírá hluchotu, přičemž se dovídá, za koho je svým okolím považován
Koptovy sbírky: Cestou k osvobození, Nejvěrnější hlas
František Langer (1888-1965)
Vojenský lékař, novelista a dramatik. Působil také jako dramaturg Vinohradského divadla, kde uváděl své hry.
Železný vlk (1920) - soubor povídek; povídková kronika legií
Jízdní hlídka (1935) - drama o osudech českých legionářů na Sibiři
Velbloud uchem jehly (1923), Periférie (1921),
Obrácení Ferdyše Pištory (1929) - o nesnadném návratu kasaře Pištory do řádného občanského života
Jaroslav Hašek
Narozen v Praze, redaktor časopisu Svět zvířat (e.g. články o neexistujících zvířatech). Psal soubory povídek (napsal jich více než 1200). Např.:
Utrpení pana Tenkráta, Zvony pana Mlácena, Můj obchod se psy
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války - románová tetralogie, poslední díl nedokončil (dopsána přítelem K. Vaňkem); první podoba pochází z r. 1912 (Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky), konečná podoba z let 1920-23. Švejk je řazen k tzv. válečným románům, které hodnotíme jako satiry, grotesky apod. (válečné řádění je zde v kontrastu s humorem) - satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce
Švejk - literární typ: člověk válečné doby, hájící své právo na život, představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka, dvojakost: prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen
význam: obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch, protest proti ní forma: uvolněná, volně přiřazované epizody, dokumentaristické postupy - citace vojenských rozkazů, předpisů, přísloví, průpovídky, písně…
jazyk: lidová čeština, vulgarismy, germanismy

Autoři socialistického realismu
Ivan Olbracht (1882-1952; Kamil Zeman)
Syn spisovatele Antala Staška (vl. jm. A. Zeman). Pocit touhy vypořádat se s nespravedlností.
O zlých samotářích - tři povídky, které svou pozornost upírají na lidi z okrajové části společnosti (tuláky, komedianty, cirkusáky)
Žalář nejtemnější - vynikající psychologický román, příběh ambiciózního bývalého policejního komisaře Macha, který je vehnán do izolace nešťastným oslepnutím. Mach po svém oslepnutí nevěří, že jeho mladá žena nebude tragédie zneužívat. Mučí proto manželku chorobnou žárlivostí, až se jeho vztah rozpadne.
Podivné přátelství herce Jesenia - kombinace románu psychologického a divadelního, v němž se na pozadí světové války odehrává příběh dvou herců, kteří jsou po umělecké stránce zcela kontrastními typy. Na jedné straně intelektuální a ukázněný Jiří Jesenius (romantický typ člověka), jenž tvoří své postavy po pečlivém studiu lidských typů, a na straně druhé živelný a vášnivý Jan Veselý (realistický typ), který hraje intuitivně, bez připraveného studia, ale o to lépe. Jesenius svede manželku Veselého…
Golet v údolí[6] - cyklus tří povídek: Zázrak s Julčou, Příběh mikve, Smutné oči Hany Karadžičové;
odehrávají se v ortodoxním židovském prostředí v oblasti zvané Polana (Podkarpatská rus)
Nikola Šuhaj loupežník - románová balada (prolínání lyrické a epické - líčení přírody, psychologie postav, milostná zápletka, zrada…); propojení legendy (lidový mýtus o loupežníkovi, který bohatým bral a chudým dával) se skutečným příběhem vojenského zběha z 1. světové války;
příběh: Nikola, pronásledovaný četníky, chce po svatbě s Eržikou žít v klidu. Je však okolnostmi přinucen k prvním loupežím, které se v podvědomí lidí neodrážejí negativně, ale naopak všichni k němu vzhlížejí jako ke svému hrdinovi. Nakonec je Nikola zabit díky zradě svých kamarádů.
Marie Pujmanová
Jejími tématy jsou město, městská inteligence.
Pacientka doktora Högla - o těhotné mladé dívce
Románová trilogie: Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti
Marie Majerová (1882-1967)
Díla z prostředí Kladenska, tamních dolů (často píše o hornících), začíná povídkami o ženách.
Siréna - román o industrializaci Kladenska, pohled na rodinu živící se uhlím
Havířská balada - rozsáhlá novela; smutný příběh člověka bez práce

Katolická literatura - 30. léta
Odklon od vesnice, lidé většinou věřící. Hlavním směr katolické literatury:
ruralismus - má blízko ke katolické literatuře, avšak zabývá se venkovem (vztah k půdě, spjatost s místem, mezilidské vztahy, spojeno s náboženstvím)
Autoři jsou regionální:
Ostravsko: Vojtěch Martínek: Černá země, Kamenný řád
Opavsko: A. C. Nor: Bürkental - naturalistický podtext
Sázava: Jan Morávek: Byl na Sázavě přívoz, Plavecký mariáš

Jan Čep (1902-1973)
Vedle Vladislava Vančury bývá považován za největšího básníka české prózy. V srpnu 1948 emigroval do Paříže, kde spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa, překladatel z francouzštiny.
Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť - povídkové cykly; objevují se v nich motivy prostoru a času, smrti, marnosti, hledání ztracené identity
Hranice stínů - román
Jakub Deml (1878-1961)
Ovlivněn Otokarem Březinou, obdivoval symbolistického sochaře a výtvarníka Františka Bílka, ovlivnila ho tvorba autorů katolické moderny z 90. let 19. století. Život a dílo tvoří podle něj jeden neoddělitelný celek.
Hrad smrti, Tanec smrti - díla se symbolistickými prvky
Šlépěje - deníky, úvahy polemiky, korespondence, všehochuť
Zapomenuté světlo[7] - próza; osobní zpověď, myšlenky, úvahy
Demlova poezie: střídání motivů děsu a smrti, lásky a touhy po radosti
Moji přátelé - básně v próze, krátká oslovení květin, stromů a dalších rostlin, někdy dialog s nimi
Jaroslav Durych (1886-1962)
Vystudoval medicínu a stal se vojenským lékařem. Vycházel z vyhraněného barokního pojetí světa.
Bloudění - trilogie z 30leté války, ústřední postavou je Albrecht z Valdštejna. Hlavním motivem je střet katolictví (španělská dívka Anděla) a protestantství (její milý Jiří); barokní román, stav duše ® nitro, popis střípkovitý
Rekviem - (menší Valdštejnská trilogie) - tři povídky z doby po pádu Albrechta z Valdštejna (Kurýr, Budějovická louka, Valdice)
Tři dukáty, Tři troníčky - krátké prózy se sociálními náměty, dívka světice
Sedmikráska - román; pohádkový příběh o hledání lásky