Vývoj české balady

Od | Zasláno do sekce Čeština | Ve 01-10-2008

 

• komično – oblast jevů vyvolávajících veselí a smích
• humor – dobrý rozmar, veselost, sklon k žertování nebo dobrosrdečnému zesměšňování, smysl pro komičnost a vtip a jeho projev
• satira – literární druh využívající ke kritice různých jevů ironii, sarkasmus, vtip a výsměch, literární dílo, které využívá humoru s konkrétním společenským kritickým záměrem
• ironie – využití slov v opačném významu
• sarkasmus – zesílená ironie
• parodie – druh satiry imitující a karikující nějaké umělecké dílo zvýrazněním a zároveň žertovným nebo posměšným změněním jeho typických rysů, komické napodobení charakteristických gest, řeči, chování známé osobnosti
• groteska – útvar založený na spojení protikladných, protismyslných prvků s drasticky komickým záměrem a účinkem

STŘEDOVĚK
• sociální satiry – kritik a ze stanoviska nižších vrstev – Píseň veselé chudiny – o bídě – vtipné, ironické, Podkoní a žák – spor o tom, kdo se má lépe – ironie, trpkost – forma dialogu, živý, přístupný jazyk
• satiry Hradeckého rukopisu – neznámí autoři (i měšťané) – poprvé kritika nedostatků světských i církevních – Desatero kázanie božie – veršované kázání – útok na hříšníky – autor jim vyhrožuje formou přirovnání, Satiry o řemeslnících a konšelích – útok na hříšníky – odsouzení nepoctivosti a nesvědomitosti, úplatnost konšelů – výhružka už je méně útočná (peklo), bajka O lišce a džbánu – veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)
• i v době předhusitské a husitské je v popředí satira

RENESANCE A HUMANISMUS
Francie
• Francois Rabelais (1494-1553) – původně mnich a lékař, satirik, ktitik zla a lidských chyb, humanista – satirický román Gargantua a Pantagruel (1532-1562) – pětidílná epopej (= rozsáhlá epická báseň vážného, zpravidla historického obsahu) – rámec tvoří historie královského rodu obrů – výsměch středověkým přežitkům, hlouposti a všemu, co brání člověku plně žít, prosazuje zdravý rozum a optimismus (ideál renesančního života), spojuje humor a učenost s lidskou moudrostí, vtipné, slovní hříčky i filosofické úvahy
Anglie
• William Shakespeare (1546-1616) – Angličan – komedie s velmi spletitým dějem (převleky, záměny postav): Zkrocení zlé ženy , Jak se vám líbí, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Komedie plná omylů , Dva šlechtici veronští, , Marná lásky snaha , postupně nabývají vážnějšího rázu: Veselé pan ičky windsorské , Večer tříkrálový , Konec vše napraví
Španělsko
• Miguel de Cervantes y Saavedra (1547-1616) – satirický rytířský román Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha – 2 díly – chudý venkovský šlechtic, snílek, touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva, ale to je přežitek => nejde prosadit X zbrojnoš Sancho Panza – přízemní venkovan, má smysl pro realitu (ten ho doprovází) – nakonec don Quijote vystřízliví ze svých fantazií a brzy nato umírá, neboť tím pro něj život ztrácí smysl

BAROKO
• Jan Ámos Komenský (1592-1670) – Labyrint světa a ráj srdce (1631) – satirická alegorie – vyjadřuje zde své tísnivé dojmy z budoucnosti lidstva, ale i ostrá kritika soudobé společnosti – poutníka (Komenský) doprovází Všezvěd Všudybud (zosobněná lidská zvídavost) a Mámením (alegorie zvyku přijímat bez uvažování cizí názory) – nasadí mu brýle mámení, které zkreslují pohled na svět a on tak prochází světem. Pozoruje různé společenské vrstvy, povolání, ale nikde nenachází uspokojení a klid, je zděšen nepravostmi s v ěta, všude je podvod, neupřímnost a klam, chce tomu uniknout, proto se uchyluje do svého nitra a uzavírá se v ráji svého srdce – už ve své době velký ohlas, bohatý jazyk, dokonalá forma, srozumitelný styl, vliv latiny – ostrá kritika tehdejší společnosti ( touha po penězích, podvod, klam, války)

KLASICISMUS
• komedie, fraška, bajka a satira se staly nízkým žánrem, postavy jsou neurozené, náměty ze současnosti, veršované, ale i próza
Francie
• Moliére (1622-1673) – klasik světové komedie, herec, režisér a spisovatel u kočovných společností – kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem, smírné řešení konfliktu, hrdinové pojati satiricky i humorně (sympatie diváků) – politická satirická hra Tartuffe (1664-1669) – na pokrytectví a církev, v dalších hrách kritizoval záporné lidské vlastnosti – Lakomec (1668) – lichvář Harpagon, pro peníze ochoten obětovat všechno, Škola žen (1662), Don Juan, Misantrop – nepřítel lidí – kritika vypočítavosti šlechty, Měšťák šlechticem (1670), Šibalství Scapinova (1671), Zdravý nemocný (1673) – využití všech odstínů komiky (od frašky až po situační komiku)
Itálie
• u lidového publika velmi oblíbená tzv. commedia dell‘arte – bez pevné vazby, improvizace, dialog doplňován komickou pantomimou – všední problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno měšťanské prostředí, stále stejné postavy – př. Carlo Goldoni (1707-1793) – komedie s výstižnými charakteristikami soudobého měšťanského světa a šlechtických typů – Chytrá vdova, Jemnostpán markýz , zesměšněním rodinného despotismu měšťanů je komedie Hrubiáni, jeho nejlepším dílem je komedie Poprask na laguně (1762) – žárlivá milenecká dvojice z lidového prostředí rybářského

OSVÍCENSTVÍ
Francie
• Francois Voltaire (1694-1778) –historik, filosof, dramatik, básník, prozaik, publicista, ostrá a nekompromisní kritika – útočná, jízlivá – hlavně absolutismus a církevní fanatismus – Candide nebo optimismus (1759) – filosofický román o hledání lidského štěstí – zesměšnění optimismu daného vírou v boží prozřetelnost, drama ta Zaira (1732), Brutus (1730) – kritika válek, zvůle vládní moci, prodejnost soudů atd.
• Charles de Montesquieu (1689-1775) – kritizoval satirickou formou společenské a politické poměry své současnosti – Perské listy – cesta Peršana do Evropy za poznáním
Anglie
• Jonathan Swift (1667-1745) – filosofický a satirický utopický román Guliverovy cesty – kritika poměrů v Anglii a představa ideální společnosti

NÁRODNÍ OBROZENÍ
• Václav Kliment Klicpera (1792-1859) – profesor v Hradci Králové a potom v Praze – autor veseloher (kritika špatných lidových vlastností) – Divotvorný klobouk (1820) – o lakomém obchodníku Koliášovi, Rohovín čtverrohý (1825) – o povýšeném ranhojiči, Každý něco pro vlast (1829) – nejširší satira soudobé společnosti
• Jan Nepomuk Štěpánek (1783-184 4) – autor veseloher a frašek – dějiště většinou český venkov nebo menší město – většinou milostný příběh, ale dívčinu přízeň chce získat někdo jiný nátlakem na rodiče (podvod, vyhrožování) – to je většinou spekulant nebo vrchnostenský úředník – kritika p r oti společenskému zřízení, které překáží volnému rozvoji měšťanů, ale záměrem je hlavně pobavit diváky situační nebo jazykovou komikou – Čech a Němec
• František Ladislav Čelakovský (1799-1852) – Ohlas písní českých (1839) – zachycuje ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu konce 30. let – satirické a výsměšné písně a popěvky proti vrchnosti a maloměšťákům – nenávist k útisku

ROMANTISMUS
• Karel Havlíček Borovský (1821-1856) – klasik české politické satiry, zakladatel politické žurnalistiky – Epigramy (1845) – krátké satiricky útočné básně s pointou – 5 oddílů (ironicky věnovány Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu) – útok na církev, jezuity, byrokracii a stát, Král Lávra (1854) – veršovaná pohádka irského původu o králi s oslíma ušima – narážky na dobovou situaci, omezenost, tupost a zloba panovníka, psáno ironicky, vysmívá se hlouposti všech králů, což je stejně nebezpečné, jako když vládne jediný člověk, Křest sv. Vladimíra (1848-1854) – satira, kritika absolutismu, katolické církve, pokrytectví, zd ánlivě se to odehrává v dávných dobách, , ale aktualizace – kritika rakouské vlády, Tyrolské elegie (1852) – veršované – o zatčení Havlíčka, cestě do Brixenu, životě ve vyhnanství – kritika policejního systému, pokrytectví, opovržení rakouskou vládou, situační a jazyková komika – autoportrét, zatýkání jako ironický vtip – jeho satiry vyjadřují odpor proti jakémukoli násilí a útlaku, většinou ukazuje výjevy z minulosti, které však aktualizuje

REALISMUS
Anglie
• Charles Dickens (1812-1870) – neradostné dětství, od 12 musel pracovat – autobiografické romány Oliver Twist (1838), David Copperfield (1850), Malá Dorritka (1857), Nadějné vyhlídky (1860), vrcholný román Kronika Pickwickova klubu (1836-1837) – obraz soudobé Anglie, kritický postoj k jejím institucím (ch udobince, vězení pro dlužníky), i sociálním poměrům (práce dětí, bída) – úsměvný humor
Rusko
• Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852) – psal komedie – Ženitba , Hráči , nejlepší je satirická komedie Revizor (1836) – kritika úplatkářství, hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví – úředníčka považují ve městě za revizora, ten toho využívá, všichni ho obskakují, podplácejí, pak se ale bojí prozrazení => rychle odjíždí, až pak se všichni domnívají, že to byl podvod
• Anton Pavlovič Čechov (1860-1904) – zakladatel lyrického a psychologického dramatu, humoristické a satirické povídky – Pokoj č. 6 , Step, Chameleon – o průměrných lidech, jejich denních zdánlivých konfliktech, tragika i komika jejich prožitků
Čechy
• Jan Neruda (1834-1891) – studium práv a filosofie – n ovinář, kritik, básník, fejetonista, povídky – život zobrazoval bez idealizace, realisticky, často satirický nebo ironický pohled – Arabesky (1864) – zachycují lidové postavy z malostranského prostředí, často se smutnými až tragickými osudy – vykreslené postavy, kritika společnosti, sebeironie (Byl darebákem), Povídky malostranské (1878) – soubor 13 próz – zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události, tón vážný i humorný i tragikomický – odhalování sobeckosti, omezenosti a lakoty maloměšťáků, řešení tra gické i smírné, autobiografické prvky
• Svatopluk Čech (1846-1908) – básník, prozaik (satiry, fejetony), novinář, psal i satiry ve verších – Hanuman (1884) – obraz opičího města – proti chybám české národní povahy, národní lhostejnosti, satira není tak řízná jako u Havlíčka, ale spíše shovívavý humor nebo veselá parodie – Petrklíče (1883), Pravda (1885) – nejostřejší, Šotek (1886), satirické prózy – Pravý výlet pan Broučka do Měsíce (1888) – paroduje spisovatele, kteří utíkají od soudobých společenských otázek, kritika pražských měšťáků (přízemní), Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1889) – kritika maloměšťáků (zbabělost, vychytralost) v protikladu s opravdovostí, zaníceností a vlastenectvím husitských předků
• Ladislav Stroupežnický (1850-1892) – veselohra Naši furianti – z jihočesk vesnice – spor o to, kdo má být ve vsi ponocným – ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici

LITERÁRNÍ MODERNA
Anglie
• Oscar Wilde (1854-1900) – dramatik, básník, prozaik – dekadence – komedie Jak je důležité míti filipa (1894), Ideální manžel (1895) – groteskní charakteristika postav, vtip, román Obraz Doriana Graye (1891) – fantaskní, ale i humoristické prvky – jediným jeho životním cílem je estetický požitek – stopy jeho neřestí se objevují na jeho portrétu, sám je stále mladý a krásný
Čechy
• Josef Svatopluk Machar (1864-1942) – realista, autor manifestu Česká moderna – básník, realistická subjektivní a polemická lyrika, satiry, kritika společnosti – Čtyři knihy sonetů (1891-1893) – zklamání moderní civilizací, Tristium Vindobona (1893) = Žalozpěvy z Vídně – inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství – kritika české politiky, skeptický pohled do budoucnosti, Zde by měly kvést růže (1894) – kritika měšťácké společnosti (pokrytectví, zbabělosti, neupřímnosti) – otrocké postavení žen ve společnosti – hovorový jazyk, nadsázky, ironie, sarkasmus, Magdaléna (1894) – kritika maloměšťáctví
• Viktor Dyk (1877-1931) – právník a politik – básník dramatik, prozaik – největší ironik, romantik – anarchistický buřič – sbírky A porta inferi (1897) = Od bran pekelných, Síla života (1898), Marnosti (1900) – osobitý výraz (vnější i vnitřní rozpory) – ironie, sebeironie, sarkasmus – tragikomické pojetí života, sbírky Satiry a sarkasmy (1905), Pohádky z naší vesnice (1910) – satiry na politický a společenský život v Čechách, ironicky komentuje dobové dění, prodejnosti politiků

LITERATURA 1. POLOVINY 20.STOL.
Čechy
• Jaromír John (1882-1952) = Bohumil Markalous – prozaik, výtvarný kritik, estetik – povídkový soubor Večery na slamníku (1920) – poznamenány jeho zážitky z války, válka spíše žánrově z pozadí nemocnic, dobrovolnických škol, utrpení lidí i zvířat – vypráví s humorem o nepříjemných stránkách války a proměně lidských citů ve výjimečných situacích, Rady snoubencům udílené strýcem Romualdem (1940) – napůl ironicky, napůl vážně vystihuje kouzlo starých časů a rady, jak se lidé mají chovat v manželství, Dořini milenci a jiné kratochvíle (1942) – satirická a hum oristická próza, autorův smysl pro lidské slabosti
• Jaroslav Hašek (1883-1923) – nejvýznamnější satirik a humorista, prozaik, žurnalista – parodií byla i jeho prvotina, sbírka básní Májové výkřiky (1903) – napsal ji s přítelem Ladislavem Hájkem-Domažlickým , psal humoresky a satirické povídky – Trampoty pana Tenkráta (1912), Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova (1913), Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915) – kritika přežitků rakouské byrokracie, soudobého politického života, militarismu i círk ve, satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1920-1923) – Švejk – hájí své právo na život – prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen, všechny rozkazy uvádí do absurdnosti, vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř, představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka X jeho nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády (nadporučík Lukáš – člověk měkkého srdce, poručík Dub – nepříjemný náfuka, mstitel, feldkurát Katz – ukázal prohnilost církve, nemravný, stále o p ilý, atd.) – zobrazeni groteskní nadsázkou, neutrální Palivec – opatrný, ale chytrý živnostník – obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch, protest proti ní – lidová čeština, vulgarismy, germanismy – postava Švejka už před válkou – grotesky antimilita r istického zaměření – Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky , pak během války Dobrý voják Švejk v zajetí
• František Langer (1888-1965) – prozaik a dramatik, po válce autor veseloher – Velbloud uchem jehly (1923), Obrácení Ferdyše Pištory (1929)
• Karel Polá ček (1892-1944) – novinář, prozaik (kritik, humorista) – satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války (maloměšťáctví ohrožuje lidstvo) – Muži v ofsajdu (1931) – otec a syn – stoupenci Viktorky – humorné vylíčení klubového prostředí a psychologie sportovních diváků, sarkastické a kritické romány Dům na předměstí (1928), Hlavní přelíčení (1932), čtyřdílný cyklus o pochybném “hrdinství maloměšťáků v době 1. světové války – Okresní město (1936), Hrdinové táhnou do boje (1936), Podzemní mě sto (1937), Vyprodáno (1939) – ani ve válce se nedovedou zbavit svých malicherných slabostí – komika s tragikou, Bylo nás pět (1946) - )směvné – střet konvenčního světa dospělých s dětskou napodobivostí a hravostí – výrazová a situační komika – jazyková, situační a charakterová komika přechází z humorné polohy v pranýřující satiru (kritika maloměšťáctví)
• Jaroslav Žák (1906-1960) – humor, hlavně ze sportovního, trampského a středoškolského života – Študáci a kantoři (1937) – scénářem k filmu Škola základ života, Cesta do hlubin študákovy duše (1938)
• Eduard Bass (1888-1946) – novinář, reportér, prozaik humorista, dramatik, kabaretiér – vtipná povídka o sportovní cti – Klapzubova jedenáctka (1922) – fotbalové mužstvo synů českého chalupníka – touha získat svět poctivostí a důvtipem
• Divadlo: šantány a kabarety – zábavní scény – Červená sedma , lidová komika – Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian, Osvobozené divadlo – Voskovec a Werich – Vest Pocket revue – parodie na tradiční postupy (sled dramatických, hudebních a tanečních čísel) – smích, situační a jazyková komika, komické novotvary, ve 30. letech hlavně satiry – Caesar (proti fašismu, o nedostatcích demokracie), Osel a stín, Kat a blázen, Rub a líc, Těžká Barbora , Pěst na oko

LITERATURA 2. POLOVINY 20.STOL.
Itálie
• Umbeto Eco (1932) – román Jméno růže (1980) – chlapec Adso (vypravěč) a františkán Vilém pátrají po záhadných vraždách mnichů – ironický přístup k minulosti (zlehčuje výklad reformace církve) – citáty, sklon k mystifik aci, studie o symbolech, sociologická sonda do problematiky tolerance
Čechy
• Divadlo: Semafor (Sedm malých forem) – hudebně zábavné divadlo – hry Člověk z půdy , Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, od 60. let Jiří Grossmann a Miroslav Šimek, satirické divadlo Večerní Brno
• Jiří žáček (1945) – písničkový humor – Aprílová škola (1978), Ahoj moře (1980), Dobrý den, Praho (1981), Kdo si se mnou bude hrát (1981), Aprílový slabikář (1993) – pro děti, Ráno moudřejší večera , Napjatá struna, Anonymní múza, Okurková sezóna, Ptákoviny – svěží pohled na skutečnost, smysl pro humor a radost, melodičnost, vtip
• Josef Škvorecký (1924) – Tankový prapor
• Miroslav Švandrlík (1932) – Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1969) – humornou nadsázkou líčí absurdity v Československé lidové armádě, a tak i absurditu celého socialistického režimu