Vývojové tendence evropské a české literatury 17. a 18. století(Baroko, klasicismus, osvícenství)

Od | Zasláno do sekce Čeština | Ve 01-10-2008

 

Evropské baroko
17. století
Lidstvo trpí stupňovaným útiskem (třicetiletá válka 1618-1648), realita je krutá a jediná naděje je útěcha v náboženském prožitku. Vzrůstá autorita katolické církve a absolutistické moci panovníka. Barokní člověk nedůvěřuje rozumu a nehledá pravdu (jde o to, jak pro ni bude zaujat a jak ji prožije). Znaky:
• Hrdina se odvrací od přírody a světa, zaměřuje se k vlastnímu nitru
• Mysticismus (proniká i do poezie), duchovnost
• Naturalistická konkrétnost - nadsazování jevů záporných (bezmocnost člověka vůči řádu světa, vůči jeho pomíjejícnosti, utrpení, bolest)
• Dramatické napětí vychází z protikladů (duch / hmota, zlo / dobro, chudoba člověka / bohatost chrámů,
válka / ráj) a je charakteristické pro slovesné a hlavně pro výtvarné umění
• Snaha ohromit člověka, důraz na cit a vnitřní napětí
Architektura
Morové sloupy na náměstích; představitelé: Kryštof a Kilián Dienzenhoferové (sv. Mikuláš, Loreta), Jan Santini (Žďár nad Sázavou, Kladruby, Křtiny, Zelená Hora u Žďáru, paláce Thunovský, Morzinský, Kolovratův plán konventu Plasy)
Sochařství: sochy jsou v dramatickém pohybu, křečovitost, napětí (Matyáš Braun, F. Brokoff)
Malířství: šerosvit (potemnělé obrazy), nová témata (zátiší, portrét) Rubens, Rembrandt; z českých: Petr Brandl (Simeon s Ježíškem), Karel Škréta, Jan Kupecký
Hudba: J. S. Bach, Jakub Jan Ryba, F. X. Briti

ITÁLIE
Básník Torquato Tasso (1544-1595) je autorem rozsáhlé epické skladby Osvobozený Jeruzalém s tématikou křížové výpravy proti nevěřícím. Boj proti rozvratným silám v člověku, napětí mezi pokušením světa a vnitřní povinností.

ŠPANĚLSKO
Pedro Calderon de la Barca (1600-1681), dramatik “zlatého věku”, stoupenec protireformace, obliba v křiklavých kontrastech, v dramatech a zvláště v komediích, zpracovával podobné látky jako Lope de Vega. Nejpočetnější díla tvoří náboženská dramata a tragédie cti:Lékař své cti, Nejnestvůrnější žárlivost - to jsou dramata feudálního fanatismu životního zotročení ženy. Drama msty za porušenou čest je i nejlepší hra Soudce Zalamejský. Komedii Schovávaná na schodech adaptoval ve 30. letech V. Nezval.

ANGLIE
John Milton (1608-1674) - básník, výrazně se účastnil politického života[15], zastával mimo jiné svobodu tisku a možnost rozvodu manželství. Rozsáhlá náboženská epopej Ztracený ráj zdůrazňuje svobodu lidského rozhodování proti zásahům všemocného osudu a boží vůle. Sepsal také řadu traktátů a polemik o svobodě, církvi a výchově.

NĚMECKO
Hans Jakob Christofel Grimmelshausen (1621-1676) - prozaik. Román Dobrodružství Simplicia Simplicissima (Nejprostší Prostoduchý) naivní prosťáček unesen vojáky za 30leté války, zobrazuje její krutost a zvrácenost, příběh končí hrdinovým odchodem do poustevny. Dílo napsáno s humorem a smyslem pro drsnou realitu, naznačuje, jak člověk v 17. století hledal útočiště v samotě.

České baroko
Je spojeno s protireformací, poměrně literárně chudé, odchod nejvzdělanějších vrstev do exilu → tématické zúžení, které bylo dílem záměrného tlaku jezuitského řádu (má vliv na prosté vrstvy - pašiové hry). Literární tvorba je jednostranně náboženská (životopisy svatých, legendy např. sv. Václava, a postava Panny Marie a Jana Nepomuckého) náboženská lyrika, idyličnost: tzv. pastýřská poezie. Hrdinou je světec.
Bedřich Bridel (1619-1680)
Jezuitský mnich, představitel vyšší literatury, poezie, sbírka s filosoficko-náboženskou lyrikou Co Bůh? Člověk? zdůrazňuje kontrast velikosti boha oproti člověku.
Adam Michna z Otradovic (1600-1676)
byl náboženský lyrik a hudební skladatel, napsal sbírku duchovních písní Loutna Česká, a zabýval se Mariánskou tématikou (Chtíc, aby spal).

Felix Kadlinský
se snaží o zdobnost v poezii, po vzoru jistého německého díla píše sbírku duchovní lyriky Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený
Bohuslav Balbín (1621-1688)
Jezuita, který obhajoval právo národa na vlastní jazyk a kritizoval odnárodňující se šlechtu. To popsal v latinském pojednání Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (Balbínova obrana); byla vydána až o sto let později v roce 1770. Napsal latinsky historický text o českých kulturních dějinách Učené Čechy.
Jezuitské drama, které má vliv na prosté vrstvy (pašiové hry). Lidové drama (podporováno jezuity) vzniká v prostředí blízkém lidu (ze selského života) a druhem této tvorby jsou tzv. interludia[16]. Rozvíjí se lidová opera, vánoční a velikonoční hry, zpěvy a později je velmi oblíbené loutkové divadlo (M.Kopecký).
Písně a balady především milostné (nešťastná láska, sociální poměry), pracovní (robota), zbojnické.
Ústní lidová slovesnost: pověsti (O růžovém paloučku - odchod českobratrských exulantů ze země), s tím související proroctví (Libušino), pohádky, lyricko-epické skladby, především balady (Osiřelo dítě).
Pololidová tvorba: kramářské písně; písmáci (kronikáři) byli vzdělaní lidé z vesnice, píšící paměti svého rodu. Puristé (jazykoví brusiči) snažili se zabránit přejímání cizích slov - např. Jan Rosa
Antonín Koniáš - jezuita, ničil české nekatolické knihy, je autorem Klíče, soupisu zakázaných českých knih.

Klasicismus
Vznikl ve Francii (absolutistický stát) v 17. století nejvíce se projevil. Navazoval na odkaz antiky. Znaky:
• střídmost a rozumová kázeň (city se neobjevují)
• důraz na významnost společnosti (literární salony) a státu
• krásou je pravda, rozvaha
• životním ideálem je vyrovnanost
• pevný řád - estetická pravidla a předpisy
• kompozice dramatu - zachovávat zásadu tří jednot (Aristoteles: místo, čas, děj)
Dělení literatury
a) Vyšší (tragédie, drama, óda, epos) - rýmovaný verš, žánr nejvznešenější, o životě vysokých vrstev (i antičtí hrdinové), vychází z Aristotela
b) Nižší (komedie, fraška, satira, bajka) - postavy neurozené (měšťané s charakterovými vadami); verš i próza
Pierre Corneille (1606-1684)
Dramatik, tragédie Cid, které dal pevnou kompoziční zákonitost, konflikt vyplývá ze střetnutí osobních citů a nadosobními povinnostmi (cit proti rozumu). Cid zavraždí v souboji otce své milé, protože urazil jeho otce.
Nicolas Boileau (1636-1711)
Pravidla klasicistické poezie zveršoval v teoretickém spisu Umění básnické. Vzorem pro něho byla Antika.
Molière (1622-1673)
Dramatik, tvůrce klasické komedie, zabýval se problematikou postavení ženy ve společnosti i v rodině, mravního cynismu feudálů, chorobné lakoty a náboženského pokrytectví. Ve svých dílech ukazuje satirický pohled na snahy měšťanů o napodobení šlechty, typizuje postavy. Komedie Tartuffe - kritika pánbíčkářství, namířená proti církvi. Druhá nejproslulejší komedie Lakomec, autor se inspiroval Plautovou Komedií o hrnci. Další komedie: Škola žen, Škola mužů, Zdravý nemocný, Měšťák šlechticem, Misantrop.
Jean de La Fontaine (1621-1694)
inspiroval se antickou bajkou. Sbírka Bajek
Lidové divadlo - Commedia delľ arte
Italská komedie. Hry neměly pevnou stavbu a herci děj improvizovali. Komedie měla ustálené postavy: Pantallone, služka Colombina. Carlo Goldoni (1707-1793) pozdvihuje commedii delľ arte, zakladatel národních italských komedií Sluha dvou pánů, Poprask na Laguně

Osvícenství
V 18. století se ve Francii a v Anglii vytváří politická a společenská ideologie, vyhovující především potřebám měšťanstva. Jejími znaky byly:
• svoboda vědeckého bádání
• kult rozumu (racionalismus)
• víra v neustálý pokrok → optimisté
• vyzdvihovány byly zejména vědy exaktní
Osvícenští spisovatelé kritizovali církev a kněžstvo, chtěli zrovnoprávnění všech občanů. Do Encyklopedie francouzské, vydané 1751-1765, a obsahující znalosti ze současné vědy, umění a techniky, přispěli i Voltaire, Rousseau, či např. Denis Diderot.
Denis Diderot (1713-1784) filozof, román Jeptiška
Voltaire (1694-1778), mistr kritického racionalismu. V povídce Candide zesměšnil filozofii nekritického optimismu, daného vírou v boží prozřetelnost

ANGLIE
Daniel Defoe (1660-1731)
Dobrodružný román Robinson Crusoe
Jonathan Swift (1667-1745)
Román filozofického zabarvení Gulliverovy cesty (kritika poměrů v Anglii představitelů společnosti)
Preromantismus (Sentimentalismus)
V 2. polovině 18. století vznikl jako protiklad klasicismu. Znaky:
• přechod mezi klasicismem a romantismem
• důraz na cit
• vzorem je venkovský, prostý, nezkažený člověk, žijící prostým způsobem života
• odmítnutí příkazů, řádu
• návrat k přírodě, k lidové slovesnosti
• ideální člověk je citově bohatý, fyzicky krásný (Antika)
Objevují se pastýřské idyly, v Anglii poezie jezerní a hřbitovní. Preromantismus se objevil v literatuře, v architektuře v pozdním klasicismu jako empir, ale nikoliv ve výtvarném umění .

FRANCIE
Jean-Jacques Rousseau (1712-1778)
Zastánce názoru, že člověka kazí civilizace (od přírody je dobrý). V románu Emil vyšel z přesvědčení, výchovy dětí v souladu s přírodou (na venkově) ® o přirozeném rozvoji člověka.

NĚMECKO
Johann Gottfried Herder (1744-1803)
Zamýšlel se nad otázkami národní individuality, národní kultury a podpořil osvobozené hnutí slovanských národů. V díle Myšlenky k filozofii dějin lidstva, dospěl k názoru, že vývoj lidstva směřuje k humanitě.
G. E. Lessing (1729-1781)
Kritik, básník. Tvůrce měšťanského dramatu, ve hrách Mína z Barnhelmu, Emilia Galotti. Dramata:Hamburská dramaturgie
Sturm und Drang (bouře a vzdor)
Literární hnutí proti společenské nespravedlivosti, útlaku, nesvobodě. Intelektuální boj proti šlechtě, která vytlačuje měšťanstvo, na jehož straně stojí právo a morálka. Šlechtic není vzorem. Vycházejí z Promethea (antický hrdina bouřící se proti Bohům), Goethe se nebojí bojovat proti šlechtě. Obdivují Shakespeara.
Johann Wolfgang Goethe (1749-1832)[17]
Básník, prozaik, dramatik, vědec, pocházel z měšťanské rodiny. Nešťastná láska ® román v dopisech Utrpení mladého Wethera (citové problémy řeší sebevraždou). Veršované drama Goetz von Berlichingen s historickým námětem, zaznívá svoboda pro každého. Divadelní hra Ifigenie na Tauridě, výchovné romány: Viléma Meistera léta učednická, Viléma Meistera léta tovaryšská. Sbírka: Balady. Dvoudílná veršovaná tragédie Faust, námětem byla stará pověst o Dr. Faustovi, který prodá svoji duši v touze po poznání štěstí ďáblovi, a tím padne do věčného zatracení. Princip dobra a zla, zničení a vykoupení, zmaru a ušlechtilosti.
Friedrich Schiller (1759-1805)
Lyrika: Óda na radost, tragédie Úklady a láska, dramata Loupežníci a Don Carlos vyjadřují protest proti tyranii nad lidmi a proti osobnímu bezpráví. Dramatická trilogie Valdštejn, o vojevůdci, kterého ctižádost přivedla k tragickému pádu.